Včera jsem měla štěstí, na jeden z těch dobrých dnů.
Hned ráno jsem se rozhodla, že i když se na mě kamarádka OPĚT vykašlala, nebudu sedět doma a půjdu si někam zlepšit náladu. O půl jedenácté jsem běžela na metro, abych mohla jít pozdravit Královnu.
U Buckingamského paláce bylo několik tisíc lidí, všichni nadšeně čekali, mávali vlaječkami a nechtěli nic jiného, než se dostat co nejblíže k paláci, aby dohlédli na Královnu.
Já se až k paláci nedostala, na to bych musela přijít o hodně dříve, než deset minut před tím, než měla přijet. Našla jsem ale místečko u zábrany, kde jsem víceméně viděla na cestu. Avšak byla jsem u té ''špatné'' cesty, né u té, u které měla probíhat promenáda.
Po několikaminutém čekání, přijeli první strážní na koních a začala ta velká sláva.
Na místě, na kterém jsem stála, jsem ale přeci jen něco viděla. Projel okolo mě kočár, tažený koněm, ve kterém seděl Princ Harry. A tak jsem poprvé ve svém životě viděla skutečného Prince. :)
Avšak jak jsem říkala, jelikož jsem se nedostala až dopředu k paláci, bylo to to jediné, co jsem viděla pořádně. Královna přijela po té druhé cestě a tak jsem ji viděla jen opravdu zdálky. Ale viděla!
Poté, co královna přijela, se i ti lidé, co stáli v řadě za mnou, snažili přesunout k paláci, aby ji viděli. Já mám ale ještě rozum, tak jsem se tedy vydala opačnou stranou, od vší té slávy na druhou stranu. Došla jsem k Trafalgar Square, v záměru použít toaletky v Národní Galerii. Avšak tam jsem napoprvé nedošla, jelikož jsem přes půl náměstí slyšela svou oblíbenou písničku A-team od Eda Sheerana a tak jsem se rvala mezi lidmi za tím zvukem.
Před Galerií stál mladý pouliční umělec, kterého jsem tam asi tak půl hodiny obdivovala. Měl pěkný hlas a vybíral dobré písničky. Mezitím, co vystupoval, u paláce začala promenáda Královského letectva. Dohromady 11 obřích letadel plus zakončené dalšími 9ti, které měli na starost vytvořit trikoloru.
Chvíli poté, co přeletělo Královské letectvo i pouliční umělec zakončil svoje vystoupení a já se tedy konečně odebrala na toaletky v Národní Galerii.
Následně jsem šla cestou, která byla stále lemována policisty a několika koni až k Westminsteru, kde jsem nasedla na šedé metro, s úmyslem dojet se podívat k Wembley stadionu, kde se konal Summertime Ball.
Můj plán byl snadný, chtěla jsem si sednout a poslouchat pár vystoupení zvenku a poté zase jít. Jenže náhoda přišla a já narazila na dva chlapíky, co měli v rukou několik lístků. Cena se mi nelíbila a tak jsem si řekla, že dovnitř přeci nepotřebuju a navíc jsem měla večer hlídat děti. Chlapíci ale začali smlouvat s cenou, tak jsem tedy zavolala domů, jestli mě večer potřebují. Nakonec řekli že ne, tak jsem se vrátila, vysmlouvala si skvělou cenu a ani jsem nevěděla jak, měla jsem v ruce lístek na Summertime ball!
O tom, že bych se dostala dovnitř, jsem vůbec nepřemýšlela, ale najednou jsem měla lístek. Nemohla jsem tomu uvěřit. Lístek jsem koupila za deset 3 a ve 3 už začínala Show. I když jsem měla vstup A, poslali mě vstupem P, abych stihla začátek a tak jsem na své sedadlo dosedla přesně v tu chvíli, když Little Mix začali zpívat svou první píseň, stále neschopna slova, naplněna radostí a dost v šoku. Ani jsem nechápala co tam dělám, nebo jak jsem se tam dostala, ale najednou jsem si s několika dalším desetitisíci lidmi užívala show a byla jsem šťastná!
Že jsem šla sama, mi vůbec, ale vůbec nevadilo. Vedle mě seděla holčina, stejně stará jako já, co, čirou náhodou, koupila lístek také jako já, před začátkem show. A tak jsme si celý Summertime ball užili spolu, jako bychom byly kamarádky už dlouho.
Pár umělců jsem neznala, ale poznala jsem a teď se připojili k mým oblíbeným. Jediné zklamání přišlo před koncem show. Jako předposlední, měl vystoupit Zayn, na kterého jsem byla vážně zvědavá, ale v tu chvíli, co už všichni začali křičet, jelikož si mysleli že jde, se ozvalo ohlášení, že nevystoupí a místo něj, šla následující skupina.
Jelikož byla poslední, slyšela jsem od nich jen jednu píseň, jelikož jsem nechtěla zůstat trčet v metru a tak jsem raději odešla dříve, abych se v klidu dostala domů.
Byl to jeden z mých nejlepších dnů vůbec a i když mi občas chybí domov a Česko, takovéto dny mi vždy připomenou, že právě proto jsem se rozhodla žít v Londýně. Abych si ten život trochu užila. :)
Gabi
